Císařský Řím (31 př.n.l. - 476 n.l.)

Římské císařství

Octavianus Augustus (27 př. n. l.-14 n. l.)

Caesarův adoptivní syn
vyšel vítězně z dlouhého období občanských válek, na celém území říše vyhlášen mír (pax Romana)
užíval titul princeps (první senátor, první mezi rovnými), ve skutečnosti neomezený vládce – imperátor (Imperator Caesar divi filius Augustus – Caesarův božský syn Augustus),
končí období republiky - Řím s stává císařstvím
omezení moci senátu a úřadů, postupný zánik lidových shromáždění
senát se scházel i nadále, jeho pravomoci ovšem závislé na vůli císařů
zákon o urážce majestátu - stíhání politických odpůrců
rozkvět zemědělství, řemesel a obchodu a umění v Římě i v provinciích
výstavba Říma
vydává zákony které řeší krizi rodiny a morálku společnosti
hranice říše zajištěny dobře vycvičenou armádou placených vojáků (20 let služba, poté veteránovi přidělen pozemek nebo peníze na zajištění stáří)

Tiberius – zákon o urážce majestátu

Caligua – zrušil zákon o urážce majestátu, vrátil práva senátu, kruté jednání, zavražděn

Claudius – dobré hospodaření a budování říše, připojení jižní Británie

Nero – jeden z nejkrutějších vládců

začátek pronásledování křesťanů, císařem neprávem obviněni ze založení velkého požáru v Římě → mnoho z nich odsouzeno k smrti
vzbouření legií i jeho osobní stráže → císař uprchl a spáchal sebevraždu
po jeho smrti zmatky, legie prohlašovaly za císaře svoje velitele

Výbuch Vesuvu

došlo k němu roku 79 za vlády císaře Tita
vrstva lávy a popela zasypala některá římská města (nejznámější Pompeje a Herculaneum)
většina obyvatel se naštěstí zachránila

Traianus

první císař neitalského původu (z Hispánie)
největší územní rozloha říše: připojena Dácie (zhruba dnešní Rumunsko), Mezopotámie, Arménie a Arábie
výstavba silnic, vodovodů a mostů
v Římě vybudováno mnoho významných staveb
na severní a východní hranici říše budováno proti barbarům vojáky střežené opevnění (limes Romanus)

Hadrianus

Marcus Aurelius

země postižena různými katastrofami – záplavy, zemětřesení, mor, neúroda
útoky germánských Markomanů a Kvádů usídlených na našem území – Římany označováni za barbary (všichni lidé žijící mimo říši a nemluvící latinsky či řecky)
průlom opevnění (limes Romanus) Germány
jeden z nejlepších panovníků, vzdělaný a spravedlivý („filosof na trůně“)
křesťanství nadále pronásledováno, nicméně vzrůstá počet jeho vyznavačů, dokonce i v nejvyšších společenských vrstvách

Zánik římské říše

příčiny úpadku: útoky Barbarů (Germánů, Hunů), boje o trůn, problémy v zemědělství, válka a epidemie, úpadek měst, křesťanství
Diokletianus (284-305) - reformoval říši: o moc rozdělena nejprve mezi císaře a spolucísaře a později k vládě přibráni ještě další dva „pomocní“ vládci o hranice
Constantinus (307-337) - povolil křesťanství (313) a podporoval křesťanské církve, zakázal opustit pronajatou půdu a řemesla se musela dědit z otce na syna, přenesl sídlo do východní části říše (Konstantinopolis – dnešní Istanbul)
395: rozdělení státu na říši západořímskou a východořímskou
západořímská říše zanikla v dalším století mj. v důsledku velkého pohybu barbarských kmenů po Evropě (roku 476 svržen poslední římský císař Romulus Augustulus)
východořímská říše se postupně přetvořila v tisíciletou říši byzantskou